Mánkův "Rybí restaurant"

Cejni jsou sice poměrně opomíjenou rybou, dá se dokonce říci, že mnohými rybáři rybou přímo opovrhovanou, hlavně pro velké množství drobných mezisvalových kůstek, tzv. vidliček, přesto se i z nich dají připravit nečekané dobroty.

Dnes jeden recept, který mám od kamarádky Esme z Labu. Myslím si, že je tak dobrý, že v mých receptech nesmí scházet.

(A já bych k tomu dodal, že Esmeralda by si za něj zasloužila nejmíň Nobelovku! Mánek)

Pražmy mají velmi chutné maso, proto se jim dá odpustit i větší počet drobných kostiček. Ostatně, kostičky se dají eliminovat sfiletováním ryby a potom už vůbec nevadí.

Rybí kotletou se rozumí rybí porce ve tvaru podkovy včetně kostí a kůže. Kotlety plníme do mezery mezi žeberními kostmi. Aby nádivka zůstala na svém místě, podložíme pod rybí porci např. plátek šunky nebo slaniny a konce sepneme párátkem.

Tuto salsu sice poslala Possum ke svému receptu Plněné rybí kotlety z mikrovlnky, ovšem myslím, že se spíše hodí ji zařadit do této rubriky. V receptu na kotlety je na ni vytvořen odkaz.

Na první pohled to sice vypadá složitě a jako velká piplačka, ale opak je pravdou. Ostatně, není nikde napsáno, že to musí být kuličky. Pokud budete tvarovat karbanátky, určitě se na chuti nic nezmění. A mimochodem: Tohle budou jíst i děti, do kterých by jste jinak rybu nedostali!

Dneska jsem pekla a musím se podělit. Lehké, rychlé a dostalo to jedničku. A kde je v tom mikrovlnka? Kynula těsto!! ;-)

(Ta Possum si s tou čokoládou prostě nedá pokoj, dokud nezlomí i mě. No, abych se přiznal, už se jí to povedlo. Sice jsem si zatím jenom koupil čokoládu na vaření, ale mám podezření, že ji stihnu zpustošit ještě dřív, než vůbec bude možnost něco z těch dobrot, kterými nás tu v poslední době krmí, vyzkoušet... Ach jo! Mánek)

Takto netradičně upravená ryba přišla na svět po revizi dostupných zásob v mé chuďounké "spižírně". Ona to tedy spižírna není, protože se skládá z jedné krabice od šesti piv (uzmuté v obchodě, bohužel ale v té době již prázdné!) a jednoho šuplete v psacím stole, takže o nadměrných zásobách nemůže být řeč. Přesto se i z mála podařilo vytvořit kouzelnou kombinaci a výsledek stál za to.

Čokoládové opojení v podání Possum vypadá moc dobře, jenom mi vrtá hlavou to creme de menthe... Zdá, že se asi jedná o nějaký mentolový krém, ale jaký? Starý dobrý pan Google napovídá, že by to mohla být spíš krémová whisky nebo mentolový krémový likér. A rozum? Ten se přiklání nejspíš k tomu poslednímu.

Tento předkrm je velmi chutný, efektně vypadající a přitom jednoduchý na přípravu.

Ne, není to překlep! Je to (k)alkulačka na měření obsahu alkoholu v krvi. A navíc, alespoň podle tvrzení autorů, je schválená, takže i použitelná pro život. Protože se znám a vím, že v případě potřeby nevím, kde co mám uložené, dávám odkaz vplen zde, přece jenom je i on o konzumaci. Třeba se vám bude také líbit!

Knížka "Nadívaný pštros" (anglicko-český výkladový slovník kulinářských kuriozit) má pro nás tohle poučení: "Kotel (cauldron) rybí polévky (chowder) má ohromné množství kalorií (calories)". V této krátké větě jsou obsaženy hned tři kulinářské výrazy, které mají svůj původ v latinském calerem (být horký). Dále nám vysvětluje, jak z latinského calidarium přes francouzký cauderon, později chaudiere, vznikl v polovině 18 století anglický název chowder. Chowder byla původně polévka z ryb nebo škeblí, hustá a dělaná s mlékem. Dnes se název chowder někdy používá na jakoukoliv hustou (calorickou) polévku. Ačkoliv – tahle a kalorická??? Vždyť dýně je zelenina, sýr je zdravý...... :-)

Na svých toulkách za rybami jsem narazil na věc dosud nevídanou – v nabídce byl zmražený, celý, pouze vykuchaný s odříznutou hlavou, sumeček žraločí (Pangasius Hypophthalmus). Dosud jsem jej v obchodech nacházel jen ve formě mražených filetů. Pochopitelně jsem si nemohl nechat ujít příležitost vyzkoušet, jak se bude tato ryba chuťově vyjímat s nádivkou a upečená. Celá ryba vážila asi 600 g, což je naprosto postačující velikost pro dvě osoby.

Tento recept by měl oslovit hlavně ty, kteří se právě trápí hubnutím do plavek. Dušená ryba se zeleninovým salátem je tím ideálním jídlem, které nasytí, chutná a není nadmíru kalorické.

Velmi příjemné a chutné soustíčko k zakousnutí k chlazenému pěnivému moku kterékoliv značky. Spolehlivě dodá chuť na další, a další, a další... Na druhu použité ryby nezáleží, ale nejlépe se tak zužitkují drobné rybky, kterých každý rybář nachytá dostatek na každé vodě, i kdyby právě nic nebralo.

Kombinace surovin mi natolik nedala spát (nějak jsem si nedovedl představit výslednou chuť), že jsem se rozhodl tento recept vyzkoušet na vlastní sporák. Můžu pouze jedno – doporučit. Klidně do toho jděte, já jsem použil filety s pangase a s vařenými brambory to bylo prostě neodolatelné.

Tato kombinace se mi nadmíru povedla! Musím si ji pochválit, protože přece jenom nejlíp se umí člověk pochválit sám. Filet z kapříka čekal již dva dny na svůj osud a stále ne a ne doladit tu představu, která tam někde uvnitř v hlavě byla. Až najednou, včera večer...ŠUP!!! A bylo to tam.
  

Jednoduchá příprava dušené ryby v mikrovlnné troubě, kterou ocení zvláště časově zaneprázdnění milovníci rybích pokrmů. Jako přílohu bych použil nejspíše zeleninovou rýži dušenou v drůbežím vývaru, ale to je pouze můj dojem. Možná, že mě Possum vyvede z omylu... :-)

K přípravě této pochoutky se nejlépe hodí maso ryb, které mají hodně drobných kůstek, jako cejn, plotice, parma, a jiné. Pochopitelně můžeme použít i maso jakékoliv ryby, na výsledek to nebude mít žádný podstatný vliv.

Batáty, jedlý svlačec, sladké brambory – to jsou jen různé názvy pro hlízy povíjice jedlé (Ipomoea batatas Lam.). Sporadicky se v současnosti objevují i na pultech našich obchodů. Jsou to protáhlé hlízy, jejichž slupka může mít bílou, nažloutlou, oranžovou, hnědou nebo fialovou barvu. Lze je vypěstovat – podobně jako brambory – z hlíz, které mají vegetační očka. Potřebují dobře prohřátou půdu, vysazujeme je tedy až koncem května. Jejich ošetření i sklizeň probíhají stejně jako u brambor, i použití je stejné. Chuť je mírně nasládlá, někomu tak mohou připomínat namrzlé brambory.

Tato na první pohled nevzhledná plochá ryba se na talíři mění ve skvost. Výtečné maso, žádné kosti, prostě kulinářský ideál. Nenechte se odradit poněkud vyšší cenou, opravdu stojí za to ji ochutnat. Přiznávám, v popisované úpravě jsem ji ještě nezkoušel, ale použité ingredience napovídají mnohé.

Na zeleninové placičky se dají použít různé druhy zeleniny. Je to příjemná změna v našem jídelníčku, obzvlášť na jaře. Málo kalorií, hodně vitamínů – prostě vhodné jídlo pro zahnání jarní únavy.

Naši prapředkové si docela labužničili. Jejich všední recepty jsou dnes (co se týká cen použitých ingrediencí) pro naši peněženku většinou docela náročné. U tohoto receptu to snad tak úplně neplatí, i když ingrediencí je požehnaně! Foto zatím bohužel nemám, tak alespoň nějaké ilustrační… (Nějak váhám: žeby starý chleba? Nebo ten perník??? No, asi to bude jistit flaška vína…)

Flaška vína to jistila už dostatečně dlouho, takže tady máme rozuzlení. Konečně se mi podařilo v jeden čas mít všechny potřebné suroviny pohromadě a mít zároveň i tu správnou tvořivou zvědavost. Můžu jenom potvrdit svoji úvahu z první věty: Naši předkové si opravdu uměli labužničit i z dostupných domácích surovin. Sladkokyselá perníková omáčka chutnala výtečně, knedlík ji skvěle doplňoval a kapr v této úpravě nemá žádnou chybu.

Zaujal mě název opičí chleba. Odkud se tenhle název vzal se přesně neví, ale pravděpodobně je odvozený od toho, jak se jí. Lidé si sednou kolem talíře a trhají si kousky akorát do pusy. Prostě je to takové .......no, jak se to jenom řekne.....lidské unpretentious (skromné, nenáročné jídlo).