Mánkův "Rybí restaurant"

Jednoduchý a rychlý recept na neobvyklé pohoštění přátel nebo chutnou svačinku, který jsem objevil na jedněch polských stránkách o jídle s hezkým jménem “Mniamusnie“ , což by se sice dalo přeložit jako "chutně", ale nezní to už tak poeticky.

Tak aby jste věděli, že Possum taky někdy použije normální troubu, tady máte jeden receptík na zelovepřo podle Possum.
Nedávno chodila prezentace pečeného kolena. Bohužel, prasata tu kolena asi nemají, tak jsem to vzdala a koupila kousek vepřovýho a zkusila to. Bylo to jedlé. No a teď najednou bylo to 40té výročí a prý bude se slavit. No jo, ale kolik porcí bude zapotřebí a vůbec, co udělat aby to bylo dobré a co nejmíň pracné. A hlavně nepokazitelné! Zapíjet se začalo hodně brzo, jak se sluší a patří vodkou....
No a tak jsem si vzpoměla na to zelo vepřo, jenže se mi nechtěl hledat recept. Až pak jsem zjistila, že to je trochu jinak, ale dopadlo to dobře a úspěch mělo, takže se podělím.
  

Původní název Veal "in" beer mi toho moc neřekl, ale slovník nezklamal. Possum mi to potvrdila, takže se lepším a za pár století snad budu anglicky obstojně číst. O mluvení být řeč nemůže, protože věren zásadě "vyslovuj jak čteš", kterou do mě nevymýtitelně natloukli již v základní škole, říkám podivná slova, kterým rozumím jenom já.

Protože se nám Possum ještě stále stravuje dietně, tak tu je jeden recept vymyšlený speciálně nejen pro ni, ale i pro ostatní, kteří se snaží o zdravou stravu. Čerstvá syrová zelenina v kombinaci s dušenou rybou a žampiony, ochucené krevetovým máslem nemá chybu a potěší nejen mlsný jazyk, ale i oči.

Ve starších receptech (Vaňha a jiné) se k vařeným nebo dušeným rybám podávalo "račí máslo", obdoba dnešních bylinkových. Protože raci jsou dnes všeobecně hájení a v prodeji se objevují asi jen v Makru, které ustálo tlak vyvinutý našimi bláznivými ochránci zvířat, ohánějících se zmíněným zákonem o ochraně raků v ČR (přitom se o naše raky nejedná, jsou z dovozu a navíc z farmových chovů), pokusil jsem se vytvořit náhražku z daleko dostupnějších koktejlových krevet. Pokus dopadl úspěšně, treska dušená na páře získala díky tomuto máslu skvělou chuť.

Pomeranče jsem si sice pořídil za jiným účelem, ale protože z něj sešlo, přemýšlel jsem, jak je použít jinak. Pangasius na mrazáku byl, k rybě se citrusy hodí, tak jsem to dal dohromady a voňavý, chutný oběd byl na světě.

Abych pravdu řekl, z tuňákové konzervy jsem ještě nikdy nic nevařil, na to jsem nějak konzervativní. Tak ještě pomazánka a to stačilo. Jenže doba se mění a s ní i lidské myšlení, proto se nějak stalo, že mě napadly hrátky s tuňákovou konzervou, co měla skončit v nejlepším případě jako večeře na chlebu s máslem. Koukal jsem, co s tím dělá lidstvo kolem a zjistil, že se dokola opakuje jen tuňák s těstovinami. Zkusil jsem tedy něco jiného, aby byla trochu změna.

Jak je vidět, mimo masových kuliček ze švédské kuchyně, které jsou tahákem obchodů Ikea, se můžeme potkat i s jejich příbuznými z jiných částí světa. Tyhle z Itálie určitě budou přinejmenším stejně chutné a voňavé, jako jejich severské sestry.

Další z minisérie receptů z norské kuchyně bohužel zatím na své vyzkoušení teprve čeká.

Omáčka z hrubozrnné hořčice se určitě hodí spíše k pevnějším a chuťově výraznějším mořským rybám typu tresky nebo makrely a myslím, že ani s tuňákem či lososem se nespletete. Vyvaroval bych se však použití jemných ryb, jako je například pangasius, kde by rozhodně omáčka přehlušila chuť ryby.

V Makru jsem v oddělení chlazeného masa uviděl dosud nevídané, a to hovězí líčka! Hned se mi vybavila reportáž pana C. z Pražského food festivalu, kde hovězí (tedy přesně řečeno telecí) líčka popisuje jako neskonalou pochoutku. Neodolal jsem pokušení si vyzkoušet onu delikatesku a tak jsem se stal majitelem balíčku s obsahem 1500 gramů hovězích líček. Pochopitelně jsem hned po příchodu na ubytovnu začal činit nezbytné přípravy, to jest nejprve ochutnáním vína, jestli není zkažené a jestli je vhodné na přidání pod maso a tak... Víno testem prošlo, takže již nic nestálo v cestě za kulinářským požitkem.

Pažitka je skvělá rostlinka. Nejen že hezky vypadá a v kuchyni nadělá spoustu parády, navíc i příjemně chutná a dokáže s jídlem udělat pravé divy.

Myslel jsem původně, že si dnes udělám jen něco lehčího, když je už ten večer, ale teď nějak nevím... Zelenina to sice je, jenže nějaká sytá. No, nevadí, hlavně že to bylo moc dobré, figuru si už víc zkazit nemůžu!

Já vím, paštiku si v češtině asi představíte jinak. No tak tomu můžete říkat třeba rybí pomazánka...

Lehce inspirován jedním z norských receptů jsem pro nedostatek prvotních surovin potřebných k jeho realizaci silně zaimprovizoval podle stavu aktuálních zásob. Musím říci, že jsem byl mile překvapen výslednou chutí dušené zeleniny a ryby kombinované s lehce kokosovou chutí a vůní omáčky, která se ke špagetám velmi hodila.

Jelikož se tu Mánek pochlubil, že rajčata v plechovce nepoužívá (já tedy ano, protože to ušetří práci a o tom to je), tak se dají samozřejmě použít i rajčata čerstvá, jen potřebují trošku delší dobu vlnění.

Možná se vám to bude zdát divné, v těchhle "horúčavách" psát něco o uzení, ale ryby nepotřebují tak dlouhou dobu k proležení, jako červené maso. Naprosto jim stačí noční koupel v láku a potom již jen nechat okapat a pověsit do udírny. Navíc jich máme málokdy pro tento účel víc, než pojme naše lednice a tak se tato informace hodí v kteroukoliv roční době. Uzení ryb se tak prostě dá uskutečnit i v parném létě a čerstvě uzená rybička spláchnutá douškem vícestupňového oroseného nemá chybu.

Krůta sice trochu jinak, ale Possum vaří pořád ještě dietně...

Křupavoučký trojobal a uvnitř měkkounká, chutná rybka, lehce pikantní po čerstvé pepřové směsi, k tomu nové brambory a salát z okurky a rajčat, prostě co vám budu povídat, mana nebeská!!!

Norsko opět nezklamalo. Rychlý a chutný oběd, u kterého nejvíce času zabere uvaření těstovin. Během této doby stihnete připravit ostatní suroviny do poživatelného stavu, takže celá příprava jídla i s naservírováním zabere pouze 30 minut.