Mánkův "Rybí restaurant"

Protože sám jsem byl odsouzen jen do potupné role pouhého statisty,  pozorovatele a dokumentaristy, usadil jsem se opodál, abych měl alespoň přehled o dění kolem sebe.

Po nezbytné předběžné přípravě, která vždycky sestává z takových maličkostí, jako je výběr vhodného místa (možnosti jsou eliminovány počtem rybářů a rozměrem prostoru k chytání), složení prutů a namíchání vnadící směsi, má nejdražší konzultuje s kolegou, na co budou chytat.

Zjištěno dotazem u vedle sedících dříve příchozích, že berou na lisovaný rohlík (což bylo víceméně zbytečné zjišťovat, téměř vždycky je to tak!), byla tedy ona rybí pochoutka nastražena na háčky.

 Nahozeno, teď je to jenom na nich! A že se holky tužily! Každou chvíli měl někdo záběr a všechny ryby byly více než mírové.

Ryby pod půl metru se vracely zpět do vody, i když stanovená míra na této vodě je 40 cm.

Záběr následoval záběr a moje rybářské srdíčko úpělo, nešťastné, že se nemůže zúčastnit  tohoto úspěšného dne. Naštěstí má milovaná předpokládala moje hoře a přibrala mi lahvinku "něčeho pro zahřátí", ať nepláču moc nahlas...

Přítel již má druhého kapříka u břehu, čeká se jenom na to, až i moje ženuška odchytí svoji letošní druhou kapitální rybu.

Chvíli na sebe nechala čekat, pořád zkoušela poslat nějakou tu nezkušenou omladinu, ale nakonec zjistila, že jí to prostě není nic platné. Konečně přišla a už je u břehu!

Dnes se prostě dařilo všem. Otázka ovšem zní: Co se bude chytat v létě???

Tady moje minireportáž z jednoho krásně vydařeného rybolovu končí pohledem na podvečer nad Olešnou.