Dva týdny svobody II.
Hezký zámeček situovaný uprostřed arboreta není bohužel přístupný (já vím, to už bych chtěl za 30.- českých trochu moc, že!?) a tak jsme se vydali na obhlídku areálu. Je podivuhodné, co všechno je schopno růst i v našich podmínkách ve volné přírodě. K dispozici jsou dva okruhy prohlídky, kratší, který trvá asi hodinu a delší, který vás provede celou expozicí vysazených rostlin. My jsme si zvolili kratší variantu, protože nás za dvě hodiny očekávali rodiče skorosnachy o nějakých 80 kilometrů dál.
Když jsme se nedostali dovnitř, zahrála si moje větší a dražší polovička alespoň na zámeckou paní. Sice chápu, že by jí takový domeček moc šel k pleti, ale nějak jsem na rozdíl od pana Čunka chyběl při vyučování, když se probíralo, jak našetřit několik milionů ze sociální podpory.
Obhlídka latifundií jí ovšem nijak moc času nezabrala,
tak jsme se vnořili do hlubin zeleného ráje.
Chápu, že moc lidí neuchvátím fotkami stromů, stromků a stromečků, přesto však jedna vzácná rarita přímo volá po větší propagaci. Protože jsem stará skleróza, raději jsem nafotil i pokec, abych něco nepopletl a neplácal hlouposti.
Je to sice špatně čitelné, protože popis byl za sklem a světelný odraz se mi ze žádného úhlu nedařilo zpacifikovat, ale aspoň něco se z toho vyčíst dá. Stromek sám je umístěn v kleci (ani se při té ceně nedivím) a při malé vzdálenosti nezbylo, než jej fotit přes pletivo. Tak tady ta vzácnost je, v plné kráse:
Po cestě lesoparkem potkáváte i místa k odpočinku, takže žádné obavy z bolavých nožiček mít nemusíte. Posezení pod zelenou klenbou je příjemné a v horkém letním dni osvěžující.
A teď několik pohledovek na stromy a houštiny, ať se vydovádí i oko milovníka rostlin.
Takhle vypadal původní skleníkový areál, dnes je místo něj pouze louka posečená... Rozhodně ale i teď stojí za to si sem výlet udělat.
No a potom jsme navštívili moji starou, ale stále ještě vysmátou matičku,
moji hodnou tchýni (no fakt, nekecám!!!),
syna a skorosnachu s vnučkou Nikolkou (trošku nám holka za ty tři měsíce poporostla),
babička si hrdě zajezdila s kočárkem,
naučil jsem pesa běhat po lávce (prý ho tam nikdy nedostanu, protože se bojí výšek, haha!),
několikrát jsme se pokusili zlikvidovat metlu lidstva (prostě jsme se mravně ožrali), zagrilovali si, zaparkovali všechny doma
a je tu konec dovolené... Ještě dnes poslední grilovačka na naší zahradě, zítra balím pinkl a jedu zpět do Alma Mater, vydělávat peňauzky na další dovolenou (nebo spíš na ten zvýšený nájem, co nám slibuje vláda). Tak příště už zase receptově, ať příliš nezhubneme!
Vaše IP adresa nebude veřejně zobrazena.
Číslo v hranatých závorkách vytvoří odkaz na daný komentář.
Komentáře obsahující invalidní prvky budou editovány, lépe smazány :)