Mánkův "Rybí restaurant"

Lívanečník jsem již dávno zrušil, protože se v něm těsto připalovalo a navíc na plynovém sporáku není možnost, jak jej adekvátně použít. No a sendvičovač se celkem fláká, protože sendvičů se v naší rodině už tak moc (oproti dřívějšku) nesní. Co se fláká, to je třeba využít jinak, nebo vyhodit. A tak se našel způsob využití, jako lívanečník!

celý recept zde

Na jedněch italských stránkách se mi zalíbil tento recept na plněné briošky ve tvaru prasátek. Recept je ve dvou verzích, sladké i slané. Vyzkoušel jsem obě a obě sklidily velký úspěch.

V poslední době mám větší možnost sledovat televizní kanál Paprika a někdy mi to nedá. Prostě co jsem viděl, musím jít hned zkusit a tohle byl právě jeden z těch případů. Nějak jsem si nedovedl představit za a) že to bude držet pohromadě a za b) jak to může chutnat. Kupodivu to pohromadě docela drží, ale jen v případě, že ten kuskus pořádně utlačíte. Dole jsem to stlačil dostatečně, horní vrstvu – s ohledem na náplň – už méně, takže ta horní se při nešetrném zacházení rozsýpala. Názory na chuť se ovšem trochu liší. Mě to docela chutná (není to přeslazené), mé manželce také, sousedovi jakbysmet, ale sousedce, jejich dceři a vnukovi ne. Tak si potom vyberte...

Na labužnickém večírku u Rachada (čekám na fotky od ostatních zúčastněných, takže o něm až později), kde jsme se sešli, abychom se svorně poveselili u dobrého jídla, pití a povídání a zároveň i rozloučili se starým rokem, nás jako uvítací sladkost na stolech vítala basbussa. Jako asi většina z nás, kteří jsme se k Rachadovi dostavili, jsem tuhle věc viděl poprvé a pochopitelně hned proběhla ochutnávka. Slaďounká, kyprá a krásně vlhká buchtička s mandličkou uprostřed každého kousku s typickým tvarem kosočtverce byla skutečně moc dobrá a opravdu mne zaujala. Protože jsem slíbil svému spolubydlícímu, studentovi, že ještě než se odstěhuji, na rozloučenou něco sladkého upeču, zdála se mi basbussa zajímavou změnou oproti obvyklým koláčkům. Takže jsem googlil, až jsem vygooglil tři nebo čtyři recepty, pochopitelně v angličtině, které jsem pomocí google překladače přeložil a – každý recept jiný poměr surovin a jiné ingredience. Zapojit fantazii a zkombinovat ze tří receptů jeden, který se mi zdál nejpravděpodobnější nebyl problém. Upekl jsem, a pak jsem si raději nechal recept prověřit Rachadem. Moje variace prošla i přes tohle síto (originál najdete u Rachada na Souku), jen jedno mi bylo vytknuto: "Odstín hnědé barvy měl být světlejší"! To jsem sice věděl, ale bohužel jsem se podíval do trouby o několik vteřinek později. Ovšem v jednom receptu stálo, že se má péct do TMAVĚ zlaté barvy, takže vlastně je i barva v pohodě a hlavně že chutná!

Terezčiny Řezy s broskvemi zvané žravé se mi pozdávaly natolik, že jsem se rozhodl zase si jednou udělat sladce dobře. Protože ale nemám malý plech, pojmul jsem recept zcela netradičně a nacpal všechno do mufinkové formy. Místo řezů tak vznikly jakési dortíčky, což jim ale ani na kráse, ani na chuti neubralo.

Vymyslel jsem dnes, že si udělám na večeři koblížky a tak jsem se vydal obhlédnout Labužníka, jestli nenarazím na něco jiného, než klasiku. Tohle sice koblížky v pravém slova smyslu nejsou, ale moc se mi líbily a tak jsem tento recept vyzkoušel.

Na cestách jsme byli u staršího syna pohoštěni buchtou s tímto názvem. I když jsem zastáncem názoru, že nejlepší buchtou je řízek, tohle mi ukrutně chutnalo a tak jsem vydyndal od skorosnachy recept. Zatím jsem to sám nezkoušel, ale podle jejího ubezpečení jde o rychlou záležitost a že také velice chutnou jsem se už stačil přesvědčit.

Tenhle recept vzniknul vlastně náhodně, protože při přípravě Rafinovaných muffinek mi zbyla pudinková náplň a část křehkého těsta. Zkusil jsem tedy vytvořit roládu naplněnou pudinkem a protože výsledek mého hokus-pokusu chutnal všem mlsným jazýčkům v okolí, nabízím vám recept k vyzkoušení.

Původně jsem pouze chtěl nějak zpracovat tvaroh, který mi již téměř týden odpočíval v lednici a pomalu mu končily nejlepší dny jeho života. Při hledání vhodného receptu jsem požádal osobu nejpovolanější, pekařku z labužníka, o odbornou pomoc. Odkázala mě na svůj recept Tvarohové řezy s piškotem, jenže po jeho přečtení jsem zjistil, že suroviny stačí pouze na malý plech, který nemám k dispozici. Již delší dobu jsem se ale chystal pořídit si muffinkovou formu, protože mimo její původní určení se podle mě skvěle hodí i na přípravu teplých paštiček v těstě, předkrmových aspiků a mám i další nápady na její použití. Raději jsem již tedy moc nepřemýšlel a šel ji koupit hned. Výsledný vzhled výtvoru, výčet surovin a popis postupu ani sama autorka moc nepoznávala a prohlásila, že je to sice podobný, ale úplně jiný recept. Proto jej tedy uvádím pod svým názvem, ale raději s podotknutím, z čeho jsem vycházel.

  

Chtěl jsem také jednou na vlastní hu.. ústa ochutnat chuť něčeho z mrkvového těsta. No co, receptů tu je od Possum několik, tak jsem koupil mrkve množství větší než obvyklé a jal se studovat, jak a kterak na to. No jo, všechno jsou to litá těsta a já měl v úmyslu zužitkovat ten zbytek povidel do koláčů. Taky jsem za účelem jejich výroby koupil i mletý mák, což bych jinak nedělal. Takže opět jeden experiment, tentokrát ovšem v oblasti těst kynutých...

PS: Zkušební komise ve složení spolubydlících a spolupracovníků výsledek schválila a nominovala na "Řád Zlaté vařečky".


   

V rámci probírky starých zásob a také v rámci zaběhání právě koupeného ručního mixéru s otočnou mísou jsem se tento víkend vrhnul na pečení. Stejně se ta povidla koupená před Vánocemi musela dřív nebo později spotřebovat a tohle byla ta pravá příležitost.

Bez tohoto cukroví si naše rodina nedokáže představit vánoční svátky. Recept je od mé babičky, která jej podědila bůhví od koho, ale od mala, co se pamatuji, se na Vánoce vždycky pekl nejméně ze tří dávek. Můj otec z vánočního cukroví odmítal jíst cokoliv jiného a většinou se muselo ještě připékat, aby byl nějaký i na Silvestra. Vyžadovaly jej i návštěvy, které ochutnaly a tak se postupem doby naše vánoční pečení zredukovalo ze spousty druhů pouze na vanilkové rohlíčky, ořechové linecké a právě tento chlebíček. Protože se musí pár dní odležet (nebo alespoň tak to stojí v receptu), je právě čas začít péct!

Na setkání labužníků ve vinném sklípku přivezla jedna z účastnic, Muso, výtečné koláčky své vlastní výroby. Slíbila nám na ně poskytnout recept, takže tady je.

"A jako desert bude zítra smažená zmrzlina!" zaperlil jsem takhle v sobotu večer. Usmažit zmrzlinu??? Manželka se synem hleděli, co to na ně zase zkouším a jestli jsem už náhodou nepřišel o rozum docela. Ale co, bláznům se odporovat nemá, že, tak přikývli, že tedy jo a čekali, co se z toho vyklube. V původním receptu se sice dělá ze zmrzliny koule, ale kdo by se s tím patlal. Koupil jsem mraženou roládu s tím, že se aspoň nespotřebuje takové kvantum oleje.

Bez této dobrůtky si už ani neumím představit Vánoce. Je to recept od mé babičky, která jej pekla každý rok pouze a výhradně na Vánoce, i když v takovém množství, že většinou (přesto, že jej můj otec konzumoval téměř nepřetržitě) vydržel až do Velikonoc.

Tak tenhle štrůdl je výtečný! I když název a některé suroviny vypadají přinejmenším podezřele...

Sice to zrovna sladká tečka není, ale banány přece sladké jsou, tak proč ne?!

Neotřelá variace na jablka v županu, velmi chutná!