Mánkův "Rybí restaurant"Motto: Mám rád ryby, protože krásně mlčí... |
|
Zde můžete (po kliknutí na obrázek) zakoupit mou Sladkovodní kuchařku.
V odkazech na blogy je hned jako první uvedena nová rubrika "Prodejny ryb v ČR", kterou můžete pomoci naplnit i vy. Za vaše informace o prodejnách ryb v místě vašeho bydliště předem děkuji.
Do samostatné rubriky "Possum a její recepty z mikrovlnky" přispívá přítelkyně Possum z Austrálie.
známka blogu: 1.36
počet hlasů: 79
Pro dnešek si řízky připravíme trochu jinak, než je v českých, moravských a slezských zemích zvykem. Hezky si je naplníme, smotáme a teprve potom obalené usmažíme. Ono to líp chutná a na talíři to vypadá daleko veseleji!
Na labužníku se objevil recept od Dandy na kotlety chuaracha (viz původní recept). Díky muso, která se ptala na skype, jestli je už někdo připravoval, jsem se o tomto výborně chutnajícím jídle dověděl, a tak jsem je hned vyzkoušel.
Pod tímto názvem vyráběly podomácku naše prababičky a babičky z tvarohu úžasně chutný tavený sýr. Pokud máte možnost sehnat či vyrobit opravdový tvaroh (nemyslím tu chemicky upravovanou břečku, kterou pod názvem "tvaroh" prodávají v obchodech!), neváhejte a vyzkoušejte. Sice to chvilku trvá, ale můžu vás ujistit, že po zkušební dávce ze čtvrt kila tvarohu jsem další dělal už z kila.
Ještě chvilku zůstaneme věrní maďarské pustě v hortobáďské oblasti. Místo krkovice lze použít i jiné maso, například hovězí či skopové nakrájené na řízky, ale doma je momentálně přebytek vepřové krkovičky, proto jsem ji použil i v názvu receptu. Vlastně by byl asi vhodnější název Hortobáďské maso. Myslím, že jsem se docela zamiloval do maďarské kuchyně a že budu hledat její další radostné recepty k vyzkoušení!Jako příloha jsou použity halušky, ale vzhledem k různicím ohledně toho "jediného správného receptu" na jejich přípravu, ponechávám raději návod na jejich přípravu povolanějším...
Někdy v roce 2009 přidala AničkaV tento maďarský recept na labužníka a mně se líbil natolik, že jsem si jej uložil do počítače k příležitostnému vyzkoušení. Okamžik "O" nastal právě dnes, kdy jsem měl náladu vyzkoušet k obědu něco, co tu ještě nebylo. Můžu jenom říct, že tohle jídlo plně splnilo mé očekávání a určitě neskončí založené v šupleti.
V záchvatu noční nespavosti jsem sebou před třemi dny praštil k televizi a pustil si jako uspávadlo svoji oblíbenou TV Paprika. Kolem třetí ráno jsem byl probuzen do plného vědomí i z toho pomžourávání na obrazovku, protože tam Margó Bódi, takto maďarská zpěvačka cikánské národnosti, připravovala tento recept. Dostal jsem na toto jídlo už jenom při pohledu na jeho přípravu takový "hlad", že jsem dokonce vyskočil jako srnka – tedy mírně postřelená, asi z kulometu – a šel si napsat recept. V původním receptu byla použita kuřecí prsa rozříznutá naplocho na dva plátky, ale protože bylo řečeno, že se úprava hodí na jakékoliv "rychlé" maso, použil jsem vepřovou plec s vynikajícím výsledkem. Jen místo původní přílohy, kterou byly pečené bramborové knedlíky zabalené do plátků slaniny, jsem udělal hranolky. Ta marináda je naprosto skvělá!
Nakoukla mi do kuchyně dvě holoubátka, tak jsem neváhal a udělal s nimi krátký proces...
Pikantní kuřecí polévka, která rozhodně po těžkém večeru spraví náladu i žaludek.
V nákupním košíku mi zaparkoval hezký chlazený mican a protože komunikace mezi mnou a manželkou, která byla doma, zaznamenala menší poruchy na trase, ona mezitím rozmrazila mleté maso a podušené houby s tím, že budou k obědu karbanátky. Bylo tedy potřeba vzniklou kolizní situaci operativně vyřešit, a tak se narodil tento recept. 
Našel jsem ještě půl balíčku černých sépiových těstovin, které jsem si přivezl z Itálie, a tak jsem se poradil s přítelkyní noskovicí z Labužníka, která v Itálii dlohodobě žije, jak je nejlépe použít. Napsala mi tento recept, který je nejen rychlý na přípravu, ale i skvěle chutná.
Na steak z mletého hovězího můžeme s úspěchem použít i méně kvalitní maso, než je pravá svíčková. Díky rozmělnění se lépe spojí s kořením a tolik nehrozí nebezpečí ztuhnutí masa při přepečení. Steaky z mletého masa grilujeme nejlépe na grilovací misce, grilovací pánvi nebo na kameni či plechu, protože při použití grilovací mřížky hrozí propadnutí masa do ohniště.
Na Labužníka byl přidán recept na klobásky, který ve mě vyvolal neodolatelnou touhu po čerstvé domácí klobáse. Nelenil jsem, nakoupil maso a vytvořil si zkušební pětikilovou várku. Recept nezklamal mé očekávání, je opravdu skvělý! 
Tento historický recept z knihy Petera Ševčoviča "Z kuchyně starého Prešporka" se objevil již před časem na serveru Labužník. V době svého vložení mi nějak unikl, ale před několika dny byl opět připomenut a protože se mi líbil, dal jsem si závazek jej při nejbližší příležitosti vyzkoušet. Protože se mi krom receptu líbí i text citující knihu, nechám jej v původním znění, tak jak jej cuso vložil na Labužníka.
Dostal jsem před několika dny neodolatelnou chuť na tatarák a topinku. Protože mě to stále ještě nepřešlo, musel jsem to nějak vyřešit. A tak jsem včera dělal tataráček. Sice nebyl ze svíčkové, ale ani ze zadního hovězího není k zahození. 
Tento recept má svůj původ v Itálii, ovšem nevzpomínám si na jeho přesný název a i recept sám je asi trochu jiný, než originál. Prostě jak jsem jej pracně vydoloval z paměti, tak jsem jej připravil. A protože si nikdo nestěžoval, spíš naopak, jedlý je i v této podobě.
Kuře, které se již tak nějak nevešlo do mrazničky, do rána v lednici rozmrzlo a co teď s ním... Stala se z něj roláda, z kostí polévka a my budeme mít oběd nejméně na tři dny.
I když je hodně lidem tento velký hlodavec nepříjemný, přesto kromě kvalitní kožešiny poskytuje i velmi chutné maso. Jen je potřeba vědět, jak je vhodně připravit. Nejpodstatnějším úkonem je zbavit nutrii veškerého podkožního tuku a všech blan. 
Obvyklá každoroční lednová situace. Šupin je v lednici málo, vytahují se tedy jiné, staré a osvědčené recepty. 
Dostal jsem chuť na kolínko, pochopitelně vepřové, protože ryby tak nějak kolena ve své základní výbavě postrádají. A když kolínko, tak pečené. A aby nebylo pečené jen tak, dostalo do bříška nádivku.
V neděli Ital v kuchyni – Emanuel – uvařil jídlo, které mi připomnělo naši letošní návštěvu Itálie. Tuto skvělou pochoutku nám tam připravila naše přítelkyně z Labužníka, Soňa-noskovička. Opravdu doporučuji, obyčejné dršťky se rázem proměnily přímo k nepoznání!
Dostali jsme se ženou něco černých jeřabin a k nim i recept na mírně alkoholický (???), avšak údajně léčivý nápoj. Takže se u nás bude alchymisticky lisovat, vařit a poté i užívat, prý stopečku denně. No tak tedy nevím... Když se má vylisovat jen šťáva, kde to pak bude mít tu stopečku???
Tento recept na kuřecí nožky jsem našel na jedněch rusky psaných stránkách s recepty a nápaditá úprava se mi moc líbila. Takže překvapte i vy svou rodinu nebo přátele novým vzhledem tohoto oblíbeného jídla!
Vyzkoušeno a doplněno o poznatky z přípravy!
Svého času na Labužník.com napsal do diskuze o tom, jak doma připravit pravý hospodský guláš, skvělý příspěvek přítel Bunter. Jenže právě proto, že je v diskuzi, zapadnul jako kámen do vody a ví o něm jen pár lidí, kteří v té době na labužníku byli. Ale po hospodském gulášku je stále sháňka a blbě se hledá. Tak jsem tedy (sice mizerně, protože světelné podmínky v novém bydlišti mi zatím to lépe neumožňují) nafotil postup a Bunterův text ponechal beze změn. Tady to bude k nalezení daleko lépe.
Dnes se vařilo ze zbytků – tedy ne v pravém slova smyslu, ale některé suroviny skrývající se v lednici již bylo nutné neodkladně spotřebovat. Největší problém mi dělala brokolice, kterou jaksi nemusím ani vidět, ne tak ještě konzumovat. Ta její jedovatá zeleň mi způsobuje husí kůži už od pohledu. Přesto jsem zatnul zuby a řekl jsem si, že ji ukryji tak, aby moc nevyčuhovala. Takže tady je jeden návod pro ty, kteří mají brokolici také v lásce, jak se jí zbavit bez újmy na svém zdraví.
Pomalu se přibližuje konec roku a s ním i čas, kdy budu opouštět ubytovnu a stěhovat se jinam. Z toho důvodu je potřeba vyprázdnění lednice a likvidace potravinových zásob (abych toho na stěhování neměl zbytečně moc) velmi akutní. Rybičky tam sice ještě nějaké jsou, ale i vepřová plec a tak jsem tentokrát sáhnul po ní. Primárně jsem vlastně pouze potřeboval pořídit fotku nastrouhané kořenové zeleniny, ale když už bylo vyfoceno, vyvstala otázka co s ní, se zeleninou... Přece ji nevyhodím, že? A tak jsem si stvořil tohle jídlo a ačkoliv se mezi přehnaně zeleninomilné jedince vůbec nepočítám, kupodivu mi to velmi chutnalo.
Svátky kolem mě proplouvají tak nějak tiše a dokud mi do nich někdo nevrazí nos, tak přešumí a ani je většinou nepostřehnu. Jenže svátek sv. Martina, to byla jiná, ten jsem tedy zaregistroval díky mediální kampani téměř okamžitě. I české foodblogy se najednou rozvoněly husími a kachními pečínkami. Hrdě jsem vzdoroval a odolával, ale vydrželo mi to jen do večera, než jsem vlezl do obchodu. Když jsem procházel kolem pultu s drůbeží, nejdřív jsem se pečlivě rozhlédl, jestli se náhodou odněkud nepozoruji a už jedna kačka přistála ve vozíku. Nasadil jsem takovou tu pózu jako že nic, proplul k pokladně a doma jsem se při vybalování nákupu mohl podivovat, kdeže se tu ten pták bere. A hned druhý den (protože potvora kachna byla na kost) jsem měl celé dopoledne na to, abych vymyslel co s ní. Volba stejně nakonec padla na českou klasiku, přece jenom se mé chuti zdá nejlepší.
Tento recept od Bony z Labužníka se mi líbil a tak jsem jej připravil. Jídlo chutnalo výborně, proto recept předkládám i vám. Jen si myslím, že chuť pivní omáčky ocení spíše dospělí, děti asi ne.
V Makru jsem v oddělení chlazeného masa uviděl dosud nevídané, a to hovězí líčka! Hned se mi vybavila reportáž pana C. z Pražského food festivalu, kde hovězí (tedy přesně řečeno telecí) líčka popisuje jako neskonalou pochoutku. Neodolal jsem pokušení si vyzkoušet onu delikatesku a tak jsem se stal majitelem balíčku s obsahem 1500 gramů hovězích líček. Pochopitelně jsem hned po příchodu na ubytovnu začal činit nezbytné přípravy, to jest nejprve ochutnáním vína, jestli není zkažené a jestli je vhodné na přidání pod maso a tak... Víno testem prošlo, takže již nic nestálo v cestě za kulinářským požitkem.
Myslel jsem původně, že si dnes udělám jen něco lehčího, když je už ten večer, ale teď nějak nevím... Zelenina to sice je, jenže nějaká sytá. No, nevadí, hlavně že to bylo moc dobré, figuru si už víc zkazit nemůžu!
Pečené kuřátko nikdy nezklame a v tomto podání bylo víc než výtečné. Kombinace rajčete a papriky krásně ladila s chutí kuřecího masa a opečené brambory povařené ve smetaně se jen rozplývaly.
Dnešní recept nebude tak úplně o rybách, i když tam částečně použity jsou. Sardelky, v horším případě dostupnější sardelová pasta, dokáží jídlu dodat úplně novou chuť a pikantnost. Proto také sardelky vždy byly a stále ještě jsou velmi váženými rybami v kuchyních kuchařských mistrů všech dob. Pochopitelně i tady ale platí, že "dobrého pomálu", protože "všeho moc škodí"!
Taky se vám nelíbí ceny pečiva a domácí pekárnu ještě nemáte? Nevadí, upéct se dá i v jakékoliv jiné troubě, jen se to neudělá všechno samo. Prostě si vyhrneme rukávy u košile, nebo si raději oblékneme triko bez rukávů a jdeme na to!
Possum tu úspěšně zahájila svůj projekt "Recept ke každému svátku" a jak se tak dívám, začínám být nějaký přeslazený už jenom od toho, jak to sem vkládám. Jak jsem již inzeroval, šupiny došly a do příštího roku nové kupovat nehodlám, budu jí tedy v mezidobí kontrovat něčím pro nás, pro chlapy. K vínku, pivku či něčemu ostřejšímu se dnešní jednohubky hodí úplně skvěle a možná si je budete připravovat i mimo sváteční čas. Rozhodně nad nimi nestrávíte mnoho času, včetně upečení jste za hodinu hotovi a máte vystaráno nejméně na jeden večer.
Šupiny v lednici došly o víkendu a vzhledem k blížícímu se dlouhému volnu se mi nechce doplňovat zásoby už teď a potom jíst "rok staré ryby". Změna je život a tak jsem dospěl k závěru, že konec roku je potřeba oživit nějakým tím prasetem, krávou nebo alespoň opeřencem. Nedalo mi spát Šárčino koulení po švédsku, tak jsem si zakoulel po našem. Proč po našem? Protože revizí lednicových zásob jsem zjistil, že krávu už v nich žádnou nenajdu a novou se mi shánět nechtělo.
Šneci sice nejsou ryba, ale většinou se mezi rybími recepty nacházejí i recepty na jejich úpravu. Asi proto, že nejdou zařadit k vepřovému, hovězímu nebo skopovému (o drůbeži už ani nemluvě), ale mezi měkkýše patří určitě.
Dnes to sice rybička není, ale bez ryb se tu přesto neobejdeme! Jehněčí maso je výtečná chuťovka a v této úpravě je přímo vynikající.