Mánkův "Rybí restaurant"

Přítel Jirka vyzkoušel použít paprikovou marinádu z receptu na masové copánky k přípravě ryb. Myslím, že k silvestrovským oslavám se takovéhle netradiční jednohubky budou hodit!

V době výlovů je většinou možné koupit i jiné ryby, než jen kapry, nebo tolstolobiky. Líni jsou sice tu a tam k dostání i v rybích speciálkách, ale při výlovech se k nim dostaneme spíše a daleko jednodušeji.

Tato úprava ryby je velice šetrná, protože ryba zůstane pod solí celá a nepoškozená. Jídlo si tak uchová nejen báječné aroma a chuť, ale i minerály a vitamíny.

Když si nejen lidé, ale i kapři, vezmou dovolenou, přesto se poměrně často na udici objeví alespoň nějaký ten cejn. V dobách rybí hojnosti rybář zanadává na kostnatou potvoru a snaží se ji udat ostatním rybářům, kteří se nacházejí poblíž něj, nebo jej prostě flegmaticky hodí zpět do vody. I z cejnů se však dá připravit potěšení nejen pro oko, ale i pro jazyk.

Rybářská sezóna je v plném proudu, tak z toho proudu dnes vytáhneme tuhle krásnou rybí bojovnici.

Recept na tento pokrm pochází z TV Paprika, kde byl připraven v pořadu "Chuckův volný den". Zaujalo mě použití makrely a proto jsem recept vyzkoušel. Můžu říct, že jídlo je v tomto provedení chutné i pro našince.

Lahodná chuť candátího masa si zaslouží delikátní a jednoduchou přípravu, aby nebyla přehlušena ostatními surovinami.

Se svolením autorky Jany Remkové tady uvádím tento recept i s jejími původními fotografiemi. Při přípravě pokrmu není nutné použít přímo filet z tilapie, ale k jeho realizaci lze použít jakýkoliv rybí filet bez kostí.

Makrely jsou v české kuchyni nedoceněné, většinou se používají pouze na grilování, nebo se konzumují jako uzenáče. Jejich použití v kuchyni je však daleko univerzálnější.

Cejn zabalený v alobalu se dá upéct v troubě, nebo v létě i na grilu. Při pečení v troubě je místo alobalu možné použít i pečící papír.

Kapr se dá, kromě smažení v obligátním trojobalu, připravit na mnoho způsobů. Vyzkoušejte proto letos o Štědrovečení večeři i něco jiného!

Děti se zase jednou sjely na návštěvu a tak se mi zdála celá pečená ryba na stole nejlepším řešením otázky oběda. Chvilku jsem si sice namáhal hlavičku se složením marinády, ale nakonec se povedla dochutit k naprosté spokojenosti stolovníků. Kupodivu i syn, který odmítá jíst ryby (prý se jich v mládí najedl dost a dost – netuším tedy kde!), si statečně přidával.

Při nákupu v Makru jsem neodolal a koupil si dva menší mořčáky chutné (mořské vlky). Byli tak akorát, každý měl asi 300 gramů, což stačilo na jeden opulentní oběd pro dva lidi.

Na stránkách přítele Mañany jsem našel i tento hezký recept na mořského okouna. Kromě mnoha receptů na přípravu originálních mexických jídel se na stránkách Mañana nachází mnoho různých informací o Mexiku, Guatemale a Střední Americe. Určitě stojí za to na ně nahlédnout!  

Prelátské taštičky jsou naplněny fáší z kapřího mlíčí, které tak můžeme vhodně spotřebovat.

Vyrazili jsme na houby – a houby našli... No, několik holubinek, tři růžovky a hrstička lišek to zachraňovaly, ale krčilo se to v košíku nějak bojácně. Po zpáteční cestě jsme jeli kolem pstruží farmy a tak jsme si řekli, že jít na ryby a nic nechytit by bylo pro dnešek nějak moc neúspěchů a tak jsme si raději koupili pstruhy rovnou. Prostě sázka na jistotu! No a pak jsem si opět jednou zaexperimentoval v kuchyni.

Přítel Jirka Vranka mi poslal zase jednou svůj fotorecept na úpravu kapra, který před časem vyhrál 1. cenu v televizní soutěži. Autorkou je paní Rybáková z Plzně, kterou sice osobně neznám, ale rád bych jí poděkoval za vynikající recept. Dostal jsem jej od Jirky již před časem a natolik mě oslovil, že jej můžete najít i v mé Sladkovodní kuchařce pod identickým názvem.

Houby rostou a nechají se najít. V našich dvou přehradách ryby jsou, ale chytit se nějak nenechají. Asi si vzaly dovolenou, alespoň tedy u nás... Zachránil to nákup v Tesku, kde jsem koupil mražené půlkilové balení tresky pollock pod značkou Tesco. Kupodivu je to jedno z mála balení mražených filet, které se po rozmrznutí nesmrsknou na čtvrtinovou velikost a ze kterých nevylijete litr vody.

Jsem právě na návštěvě u staršího syna v Čebíně u Brna a tak se už celý týden bavím vařením pro tuhle rodinku. Dnes jsem v lednici narazil na kapříka a protože jsme ještě měli i lahvinku modrého portugalu, šoupl jsem ho podlitého vínkem do trouby, ať si pro změnu zaplave i v tomto moku. Slušelo mu to, jak můžete vidět na jeho portrétu po opětovném vytažení na světlo boží a snacha se olizuje ještě teď, několik hodin po obědě!

Velmi dobrou rybou, kterou je možné koupit chlazenou ve speciálkách na mořské ryby a živočichy, je mořčák chutný, kterému kdoví proč ve všech obchodech i restauracích říkají mořský vlk. Nedejte se odradit trochu vyšší cenou, alespoň jednou za rok to kapsa unese.

Zatím nejlepší úprava tolstolobika, kterou se mi dosud podařilo vytvořit, je tahle. Inspirace na použití petrželkové krusty pochází z nějakého pořadu televize Paprika, který jsem měl možnost sledovat u přátel. Tam však byla tato krustička z rozmarýnu a byla použita na jehněčí hřebínek, ne na rybu.

A ještě jedna norská úprava lososa od přítele Buntera, tentokrát vitamínová bomba s mrkvičkami a pomerančovou šťávou.

Delikátní ryba vyžaduje i delikátní přípravu, která ji "nezabije", ale pozvedne její přednosti na ještě vyšší úroveň. Tento recept candátovi sluší, ale lze jej aplikovat i na jiné ryby, u kterých si chcete být jisti výsledkem.

Lososí filet se v této úpravě rozhodně nebude cítit nijak špatně a ostudu vám před nikým neudělá. Příprava není složitá, snad největším problémem bude sehnání řepkového oleje. Ovšem pokud jej případně nahradíte třeba kvalitním slunečnicovým, zase tak moc se nestane.

Jednoduchý, přesto ale velmi chutný recept, který se hodí jak pro přípravu mořských, tak i sladkovodních ryb.

Přítel gmp z labužníka mi poslal tento obrázkový recept na zajímavý způsob přípravy kapra. Postup je sice popsán přímo v obrázcích, jenže je mizerně čitelný a proto si jej dovolím přepsat.

Tento rakouský pokrm je druhým soutěžním receptem. Zajímavá a hlavně rychlá úprava uzené ryby jej přímo předurčuje jako večeři nebo rychlou snídani na vidličku.

První z obou receptů zaslaných do soutěže je primárně určen alergikům a celiakům. Jeho autor bohužel trpí oběma těmito potížemi, recept je tedy vyzkoušený a se zárukou.

Jak vidíte, recept je na kapra v cibuli, jenže toho sem již neměl. V mrazáku se už schovával jen poslední pstruh, proto jsem jej na vyzkoušení tohoto receptu od AliceG z Labužníka použil. Podotýkám, že kapr, případně i jiná kaprovitá ryba, by byla rozhodně lepší, protože přece jenom pstruh má o poznání sušší maso. Fotografie tedy znázorňují přípravu ze pstružích filetů, raději na to upozorňuji předem...

Přítel Jirka Vranka mi opět poslal svůj poslední kulinářský výtvor, tentokrát podle známé a populární knížky Achille Gregora "Muž v zástěře". Patřím také mezi ty, kterým knížka učarovala a tak aby to bylo stylové, necháme v popisu přípravy promlouvat přímo autora.

Autorem tohoto receptu i fotografií je přítel Jirka Vranka z Ostravy, který mi jej zaslal s laskavým svolením ke zveřejnění na těchto stránkách. Tímto mu moc děkuji a všem, kteří recept vyzkouší, přeji dobrou chuť!

Tento recept, jednoduchý na přípravu a přitom lahodný na talíři, je dílem Bony z Labužníka . Zalíbil se mi a tak jsem se pustil do jeho přípravy hned a bez meškání. Sice jsem neměl k dispozici Bonou doporučovaný citron a brusinky, ale i se zeleninovým salátem to bylo skvělé. Můžu říci jen jedno: Vyzkoušejte!

Pokud se rozhodnete vyzkoušet tento můj recept, raději použijte pstruha čerstvého, protože mražení pstruzi se obvykle po rozmražení při filetování rozpadají. I když výjimky existují, jak jsem se přesvědčil u ryb, které jsem nyní naposledy koupil. Protože jsem je kupoval v Makru, asi jsem byl první v řadě, kdo jim dal šanci se rozmrazit.

Při nákupu v Makru mi v košíku přistál i sáček se šesti pstruhy, takže si na chvíli uděláme pstruží hody. Po několikadenní nepřítomnosti lednice zatím zeje prázdnotou, takže jsem zalovil v posledních zbytcích ještě použitelné zeleninky a dal se do toho.

Jednoduchý a rychlý recept na neobvyklé pohoštění přátel nebo chutnou svačinku, který jsem objevil na jedněch polských stránkách o jídle s hezkým jménem “Mniamusnie“ , což by se sice dalo přeložit jako "chutně", ale nezní to už tak poeticky.

Pomeranče jsem si sice pořídil za jiným účelem, ale protože z něj sešlo, přemýšlel jsem, jak je použít jinak. Pangasius na mrazáku byl, k rybě se citrusy hodí, tak jsem to dal dohromady a voňavý, chutný oběd byl na světě.

Norsko opět nezklamalo. Rychlý a chutný oběd, u kterého nejvíce času zabere uvaření těstovin. Během této doby stihnete připravit ostatní suroviny do poživatelného stavu, takže celá příprava jídla i s naservírováním zabere pouze 30 minut.

Přítel Jirka Vranka z Ostravy mi poslal fotografie tohoto jídla i receptu, který byl uveřejněn v rybářském časopise "KAJMAN". Jiří jej hned "nanečisto" vyzkoušel doma v troubě a protože sumčí maso neměl, použil jako náhradu pangasia. Recept je jednoduchý na přípravu a určitě si zaslouží, aby s ním byla seznámena i nerybářská veřejnost.

Zeleninová omáčka, která vznikla s rajčat, cibule a ostatních několika dalších surovin byla vynikající, krásně pikantní a k těstovinám i rybě se vyloženě hodila. Jen se mi zdá, že jí bylo málo, přece jenom suché těstoviny (i když Panzáni nikdy nelepí) špatně lezou krkem... Takže doporučuji trochu přitlačit v množství surovin na omáčku!

Dalším z norských receptů je tato vynikající úprava tresky. Chuť ryby a zeleniny se tu krásně prostoupí a výsledkem je lahoda nejen pro jazyk, ale i pro oko. Je opravdu vidět, že to, co znamená pro českou kuchyni vepřové maso, znamená pro norskou kuchyni treska!

Dostal jsem mejlík od Muso z Labužníka, ve kterém mi poslala fotky, jak její muž učí své dva vnuky rybařit. A že úspěšně je vidět z fotek, které přikládám! Kluci dohromady chytili tři krásné líny a protože píše, že si je udělali na másle a také protože vím, jaká je to dobrota, dnes si toho lína na másle dáme také.

Když jsem nemocný, nic do mě není a na nic nemám náladu, proto ta delší odmlka. Dnes jsem však již ke sporáku došel a udělal si jen něco hodně jednoduchého. Nedalo to moc práce ani vymýšlení a suroviny (tedy pokud máte právě kapra) jsou v každé, i sebeskromněji zařízené domácnosti, k nalezení.

No, nepovedlo se mi z posledních vajíček udělat sníh, jen takovou zpěněnou vodu, takže i když suflé napřed kásně vyběhlo, stejně krásně se hned nato i propadlo. Ale chutnalo to skvěle, jen fotky nějak nejsou... Budu to muset přes víkend napravit!

Takhle nějak to mělo vypadat...

Cuketkova pekelná výzva mne oslovila, ale trochu jinak, než bylo původně autorem výzvy myšleno. Ano, je v tom listové těsto, houby a žloutky na lepení (tedy u mě celé vajíčko, nebudu troškařit, že), jenže ostatní ingredience jsou naprosto, ale naprosto někde jinde... Prostě jsem si zase jednou trochu zaexperimentoval na dané téma.

Ovšem výsledek opět stojí za následování (slyšíš a vidíš to, Lorrain???).

 

Můj spolubydlící mi donesl kapra, dárek od jeho dědečka. Tak jsem se opět jednou dopracoval k rybě a budeme se chvíli opět věnovat rybím receptům. Dnešní úprava je výsledkem celodenního uvažování nad tím, co s tím kaprem jenom bude. Výsledek byl výborný a hodný následování!

Lehce inspirován jedním z předpisů ve Vanhově rybí kuchařce jsem přivedl na svět tuto zapečenou dobrotu. Sice se původnímu receptu podobá jen přibližně, ale ve výsledku na vás čeká milé překvapení. Předpokládám, že by se došlo k podobnému výsledku, kdyby se místo krevet použily žampiony (ty měly být původně použity a s nimi račí ocásky. No uznejte, kde sehnat račí ocásky v dnešní době? Tak jsem je nahradil krevetkami. A protože se v mých zásobách žampiony nenašly, prostě jsem je vypustil úplně) a místo mlíčí, které je nehorázně drahé, daleko levnější mozeček, který je i v původní receptuře.

  

Otevřel jsem stránky Chilli Julie a byl jsem okamžitě uchvácen receptem, který jsem tam uviděl. Rachadův Sumec na brudet alias guazzetto vypadá na fotce natolik kouzelně a chutně, že mě dostal na první pohled. Konečně jsem si ujasnil, na co že si schovávám poslední dvě tresky od švagra. Hned po příjezdu domů jsem se pustil do jejich přípravy.

K přípravě tohoto jídla nemusíte použít právě pangasia, určitě se bude skvěle hodit jakékoliv filé ze sladkovodní ryby. Při jeho přípavě jsem se nechal inspirovat tímto receptem, který sice není o rybě, ale zaujalo mě právě použití drcených brambůrků na obalení.

Tilapie, neboli tlamoun, je chutná ryba chovaná i u nás, ovšem ne volné přírodě, ale v umělých chovech. Máte tedy možnost se seznámit i s druhým receptem od Wayeta, kde je použita právě tato ryba. Pokud si netroufáte vyzkoušet tilapii, můžete místo ní použít filet z tresky.

Sledi patřili k oblíbeným rybám odjakživa. U nás se kdysi prodávali docela běžně jako uzenáče nebo slanečci, ale potom na jistý čas zmizeli z trhu úplně. Dnes se opět dostanou ve většině obchodů prodávajících mořské ryby a živočichy buď chlazení, mražení nebo i jako slanečci či uzenáče. 

Počítač mi opět funguje v pohodě, takže si dnes cvičně dáme jednu makrelovou dobrotu. Děkuji všem za to že vydrželi a slibuji, že si dám pozor, aby mi už komp nikdy nespadnul a aby mu ani jinak nebylo ublíženo!

Jednoduchá příprava tresčího nebo i jiného filé. Protože se však přece jenom jedná o trošku pikantnější pokrm, raději nedoporučuji jeho podávání malým dětem...

Sardinky... Každoročně jsou jich uloveny statisíce tun a přesto – pokud nepočítáme konzervy –  jsou u nás stále ještě nedostatkovým zbožím. Na pultech je běžně nenajdete, ale přesto se tu a tam objeví alespoň mražené. Pochopitelně, lepší jsou chlazené, jenže ty jsou pro běžného milovníka ryb opravdu VIP zbožím.

Tip: vždy k dostání v MAKRU.

Kapřík prošpikovaný dobře prorostlou anglickou slaninou nemá chybu. Rybí maso tak získá od slaninky hezkou příchuť a navíc není tak suché.

V tomto receptu sice bylo použito filé z tresky, ale lze je nahradit jakoukoliv jinou mořskou rybou.

Pomalu vrcholí sezóna lovu dravců na našich vodách a tak si dnes připravíme štiku se smetanovou omáčkou.

Chuťový rozdíl mezi filátky z mořské štiky (také pod názvy hejk nebo štikozubec) prodávanými v různých cenových hladinách je patrný pro každého. Zatímco malé kousky filet, prodávaných pod cenou 100.- Kč/kg mají až nepříjemně umělohmotnou chuť, větší kusy filet prodávaných kolem 140.- Kč/kg již mají specifickou chuť i vůni této ryby.

Mnou použitý pstruh byl trošku přerostlý, vážil bez pár gramů půl kila. Proto jsem jej seříznul na filety a připravil toto jídlo ze pstružích filet. Doporučuji banán raději jen krátce osmažit na másle, při zapékání horní strana poměrně ztuhla a šla špatně nejen propíchnout vidličkou, ale i krájet.

S komerčním chovem tilapií na maso se u nás začaly dělat pokusy až od roku 1990, do té doby byly tilapie spíše ozdobou akvárií. Byla to tehdy velká móda, slibovaly se pohádkové zisky, za velké peníze byly dodávány chovné ryby a know-how. Tento rozruch ale postupem doby pomalu utichl a dnes se u nás produkcí tilapií zabývají pravděpodobně pouze v Tisové u Sokolova, kde k jejich odchovu využívají teplé odpadní vody z elektrárny. Také se uvažovalo o jejich produkci i JETE, nejsem si ale jist, zda byl tento projekt vůbec spuštěn. Přesto se však na našich pultech tu a tam v nabídce tilapie objevuje.

Velmi mne zaujal recept od Šárky na její pečené papriky s parmazánovým krémem. Protože jsem se právě chystal na nákup, přikoupil jsem tedy papriky i parmazán a pustil se do vyzkoušení tohoto zajímavého nápadu. Pochopitelně, že jako "příloha" k této delikatesní paprikové pochoutce byla zvolena ryba a protože mi ještě zůstaly nějaké "nezužitkované" filety z mořské štiky i zapékací sýrová směs, kterou jsem použil v tomto receptu, jen jsem trošku poupravil náplň ryby a přidal ji do zapékací misky k paprikám. Výsledek? SKVĚLÉ, SKVĚLÉ, SKVĚLÉ!!! Šárko, díky!

Plněné filé z mořské štiky s křupavou krustičkou a bramborovou kaší se ukázalo být výtečnou kombinací. Nejsem sice velkým příznivcem této ryby, nicméně v zamyšlení se mi podařilo místo po filetách z tresky sáhnout po filetách z hejka. Na svůj omyl jsem přišel až doma, tak jsem se pokusil najít řešení, kterým bych si jej alespoň částečně zpříjemnil. Kupodivu se mi to touto úpravou docela podařilo.

Podoustve jsou hejnové ryby žijící u dna řek. Když víte jak na ně, nachytáte jich dost a můžete si je udělat třeba v jogurtové omáčce.

Klasický recept na úpravu pstruha je sice trošku náročnější na suroviny, ale ve výsledku se to vyplatí.

Houbařská sezóna je letos již delší dobu v plném proudu, tak proč bychom houby nevyužili i v rybích receptech. Houby dodají vždy skvělou chuť!

Slavnostnější pokrm pro mimořádné příležitosti lze vytvořit ze všech našich lososovitých ryb. Siven může být klidně nahrazen lipanem nebo pstruhem, který je přece jen spíše k sehnání.

I tohoto lososa lze připravit v přírodním prostředí, nemusíme se omezovat pouze na naši vybavenou kuchyni. Grilované ryby chutnají o poznání lépe, než ty z pánve!

Amur – býložravá kaprovitá ryba importovaná z bývalého SSSR – se v našich vodách a obchodech poprvé objevil v šedesátých létech minulého století. Jeho produkce u nás je plně závislá na umělém odchovu a vysazování do rybníků a vodních nádrží, protože se u nás, i přes jeho výbornou aklimatizaci na naše podmínky, sám nerozmnožuje.

Cejni jsou sice poměrně opomíjenou rybou, dá se dokonce říci, že mnohými rybáři rybou přímo opovrhovanou, hlavně pro velké množství drobných mezisvalových kůstek, tzv. vidliček, přesto se i z nich dají připravit nečekané dobroty.

Pražmy mají velmi chutné maso, proto se jim dá odpustit i větší počet drobných kostiček. Ostatně, kostičky se dají eliminovat sfiletováním ryby a potom už vůbec nevadí.

Takto netradičně upravená ryba přišla na svět po revizi dostupných zásob v mé chuďounké "spižírně". Ona to tedy spižírna není, protože se skládá z jedné krabice od šesti piv (uzmuté v obchodě, bohužel ale v té době již prázdné!) a jednoho šuplete v psacím stole, takže o nadměrných zásobách nemůže být řeč. Přesto se i z mála podařilo vytvořit kouzelnou kombinaci a výsledek stál za to.

Na svých toulkách za rybami jsem narazil na věc dosud nevídanou – v nabídce byl zmražený, celý, pouze vykuchaný s odříznutou hlavou, sumeček žraločí (Pangasius Hypophthalmus). Dosud jsem jej v obchodech nacházel jen ve formě mražených filetů. Pochopitelně jsem si nemohl nechat ujít příležitost vyzkoušet, jak se bude tato ryba chuťově vyjímat s nádivkou a upečená. Celá ryba vážila asi 600 g, což je naprosto postačující velikost pro dvě osoby.

Tato kombinace se mi nadmíru povedla! Musím si ji pochválit, protože přece jenom nejlíp se umí člověk pochválit sám. Filet z kapříka čekal již dva dny na svůj osud a stále ne a ne doladit tu představu, která tam někde uvnitř v hlavě byla. Až najednou, včera večer...ŠUP!!! A bylo to tam.
  

Tato na první pohled nevzhledná plochá ryba se na talíři mění ve skvost. Výtečné maso, žádné kosti, prostě kulinářský ideál. Nenechte se odradit poněkud vyšší cenou, opravdu stojí za to ji ochutnat. Přiznávám, v popisované úpravě jsem ji ještě nezkoušel, ale použité ingredience napovídají mnohé.

Lehká večeře k láhvi dobrého vína pro romantický večer ve dvou, to slibuje tento recept.

Sardinky se v naší kuchyni ještě nijak zvlášť nezabydlely. Napomáhá tomu také fakt, že jsou v prodeji jen v úzké síti prodejen. Ale nezoufejte! K přípravě tohoto lehkého letního pokrmu lze použít i oukleje nebo plotice, které se hojně vyskytují ve všech našich vodách.

Siven patří mezi příbuzné našeho pstruha. Jako všechny lososovité ryby má velmi chutné maso s malým množstvím kostí. Při jeho úpravě se raději řídíme pravidlem "méně znamená více", abychom chuť a vůni ryby zachovali v co největší míře a zbytečně ji nepřebili chutí a vůní koření.

V sobotu jsem byl povolán sousedem k "udělání kapra nějak jinak". Z několika nabídnutých možností (vařený, dušený, pečený nebo smažený) si odmítli vybrat, protože "od toho jsi tady, ne?"... Chudinka kapr již byl připravený, ale stažený z kůže, což mu tedy rozhodně nepřidalo. Takže jsem zvolil variantu "pečený, přelitý nějakou omáčkou". Kapřík zmizel celý, omáčka i brambory též, výsledek byl kvitován jako víc než zdařilý, takže tady je!

Kapří mlíčí je mnohými opovrhováno a pokud je v rybě nalezeno, je bez milosti vyhazováno. Jenže právě z něj se dají dělat neskutečné pochoutky. Tady je jedna z nich.

Trošku jsem si včera zaexperimentoval s tím, co všechno filé ze sumečka žraločího snese a vydrží. Výsledkem byly tyto roládky.

Kapr se u nás doma objevuje na stole a na talíři z ryb asi nejčastěji. Ono se není čemu divit, když je chytám já, žena i dcera, že? Přísun je tak sice nevelký, zato ale trvalý. A když se nechytne nic? Tak se jde něco koupit, v Makru je čerstvých ryb neustále dost! Dáme si tedy po Vánocích jednu kalorickou bombu. Ale zdravou!!!

K přípravě tohoto receptu použijeme salátové okurky hadovky, nebo mladé cukýny.

Rybí paštika ozvláštní nabídku pohoštění pro slavnostní okamžiky. Kombinace tresky a lososa určitě zaujme svou chutí.

Platýs má jemné bílé maso a zapečený chutná obzvlášť výtečně.

Pečená štika s nádivkou, servírovaná vcelku na oválné míse na lůžku z různobarevných salátových listů, je ozdobou každé slavnostní tabule.

Štičí maso má poměrně výraznou rybí vůni. Zmírníme ji tak, že rybu (nebo rybí porce) ze všech stran řádně potřeme prolisovaným česnekem v množství 1 stroužek na 1 porci.

Pokud máte doma dva krajíce tvrdého chleba a nevíte co s nimi, v tomto receptu se to určitě dovíte.

Rybí maso se ideálně hodí na kombinace s různými druhy ovoce.

Candát je bezesporu nejchutnější domácí ryba. K přípravě tohoto receptu budeme potřebovat celého candáta, z čímž asi budou mít trošku problém nerybáři.

Místo grilu dnes využijeme troubu.

Mořské ryby jsou dnes běžně k dostání, jen většinou nevíme, co s nimi. Menší pražmy se prodávají zmražené, v balení bývají 3 – 4 celé ryby o váze kolem 300 – 350 g. Jsou chutné, ale mají dost drobných kostiček, proto není vhodné je podávat menším dětem.

Tento recept mám od známých z Polska. Nevypadá to špatně, že?

Za slabou hodinku hotová mňamka, navíc s minimem špinavého nádobí, co si přát víc?