Mánkův "Rybí restaurant"

Tento recept je možno použít i na jiné drobné ryby, které mají hodně kostiček. Úprava je velmi chutná a mezisvalové kostičky díky dlouhé přípravě "zmizí".

Ole Vik tvrdí, že treska chutná nejlépe, když je připravená tím nejjednodušším způsobem. Ryba se nesmí vařit, ale táhnout pod bodem varu a k tomu potřebujeme dostatek osolené vody (na 1 litr vody použijeme ½ dcl soli). Tolik k dalšímu norskému receptu od Buntera.

Přítel Bunter mi opět poslal několik norských receptů na přípravu ryb. K tomuto receptu říká: "Dříve podávalo mnoho obyvatel Bergenu lisovanou tresku jako vánoční jídlo. Pokrm je to jednoduchý, ale časově náročný na přípravu."

Jak se pomalu blíží konec podzimu a zároveň i vánoční svátky, tím víc se mi zdá, že bude potřeba můj jídelníček trochu odlehčit. A k tomu se pošírovaná ryba s rýží hodí přímo ukázkově.

Dnes jsem se rozhodl pro něco na odlehčení, jaro je tady (tedy, spíš to vypadá jako léto nejprudší!) a tak je prý ta jarní očista organizmu aktuální. Petrželkové máslo skvěle doplnilo vařenou rybu a i když ještě nové brambory nejsou, ani staré si ostudu neudělaly.

Marinovaný lososí filet vařený v páře nad zeleninovým vývarem s vínem, doplněný lahodnou omáčkou je skvělé a klasické jídlo.

Vzhledem může tento recept připomínat kapra na černo, ale nenechte se mýlit. I když, jistá podoba tu je...

Recept z polských stránek, který mne také zaujal a časem se dočká i ohodnocení in natura. Zatím musí chvíli počkat, což ale neznamená, že jej nemůžete vyzkoušet třeba právě vy a poreferovat, jak vám chutnalo.

Pan Libor Kašpárek mi poslal ke zveřejnění tento recept na rychlou a jednoduchou přípravu filetů z pangasia, za což mu děkuji. Recept je na přípravu dvou porcí, proto je nutné si množství upravit podle své vlastní potřeby.

Doplněny fotografie od přítele Jirky Vranky.

Rejnoka jsem tedy ještě nepřipravoval, ale tento recept se mi zdá natolik zajímavý, že jsem se rozhodl si jej uložit "pro strýčka Příhodu". Je jednoduchý, chuť připravované ryby zde není ničím potlačována a určitě se bude hodit i k přípravě jiných ryb s pevným masem. Například lososa si takto upraveného dovedu docela dobře představit a nebál bych se ani použít jej na štiku.

Švagr se vrátil z Norska, kde byl na rybářské dovolené a věnoval mi několik tresek pollack. Filé koupené v obchodech od této chvíle vedle tresky opravdu ani neleželo! Nedá se to prostě vůbec chuťově srovnat. Jenže – zajet si do Norska pro tresku pokaždé, když na ni máte hlad, by se asi řádně prodražilo... :-(

Tzv. "ploché ryby", mezi něž se kambala řadí spolu s platýsem a mořským jazykem, patří mezi gurmány vyhledávané pochoutky. Delikátní chuť jejich jemného bílého masa obzvlášť vynikne při jednoduché úpravě bez použití výrazného koření.

Poděkování za zaslání tohoto receptu na další úpravu žraločího sumečka patří Scarlet z Labužníka. Je vidět, že si pangasius získává stále větší okruh příznivců i z řad zarytých "nepožíračů" ryb. Pokud k nim patříte a ještě jste nikdy tuto rybu neochutnali, dejte se zlákat a určitě nebudete zklamaní. Maso je naprosto bez kostí, bez jakékoliv rybí vůně a je skvělé chuti. Bez obav je proto můžete servírovat i docela malým dětem a je vhodnou alternativou pro štědrovečerní večeři těm, kteří nesnášejí kapra.

Dnes máme dušičky, proto si tedy uvaříme něco černým flórem potaženého... No, ne zas tak docela, nebudeme kapříka připalovat, ale uděláme si jej se sladkou černou omáčkou podle starého českého receptu.

Listoval jsem tuhle svými kuchařkami a uvažoval nad nějakou (v domácí kuchyni nepříliš běžnou) úpravou pstruha. Smažené a pečené varianty různých receptů jsem zavrhnul hned z počátku, protože takto připravení pstruzi se servírují snad v každé české domácnosti, ve které se více či méně často tato ryba na jídelníčku objevuje. V knize "Ryby v kuchyni" od Milana Pohůnka (1987) jsem našel tento recept na pstruha namodro s holandskou omáčkou a uznal jej za natolik hodný pozornosti, že jsem již dále nepátral.

Příprava tohoto jídla se sice zdá trošku složitější, ale rozhodně se tím nedejte odradit. Tato delikátní úprava je opravdovým zážitkem pro chuťové buňky, proto neváhejte a vyzkoušejte si tento recept místo jednotvárného pstruha smaženého na másle! Určitě mu přijdete na chuť a poznáte, že i vařená ryba je velmi chutná a navíc – oproti rybě smažené - je i dietní (pochopitelně jen v případě, pokud pustíme se zřetele onu holandskou omáčku!) a lehce stravitelná!

Na první pohled to sice vypadá složitě a jako velká piplačka, ale opak je pravdou. Ostatně, není nikde napsáno, že to musí být kuličky. Pokud budete tvarovat karbanátky, určitě se na chuti nic nezmění. A mimochodem: Tohle budou jíst i děti, do kterých by jste jinak rybu nedostali!

Naši prapředkové si docela labužničili. Jejich všední recepty jsou dnes (co se týká cen použitých ingrediencí) pro naši peněženku většinou docela náročné. U tohoto receptu to snad tak úplně neplatí, i když ingrediencí je požehnaně! Foto zatím bohužel nemám, tak alespoň nějaké ilustrační… (Nějak váhám: žeby starý chleba? Nebo ten perník??? No, asi to bude jistit flaška vína…)

Flaška vína to jistila už dostatečně dlouho, takže tady máme rozuzlení. Konečně se mi podařilo v jeden čas mít všechny potřebné suroviny pohromadě a mít zároveň i tu správnou tvořivou zvědavost. Můžu jenom potvrdit svoji úvahu z první věty: Naši předkové si opravdu uměli labužničit i z dostupných domácích surovin. Sladkokyselá perníková omáčka chutnala výtečně, knedlík ji skvěle doplňoval a kapr v této úpravě nemá žádnou chybu.

Ryby vaříme v páře, víně, nebo v zeleninovém vývaru, který "táhneme" těsně pod bodem varu. Pokud vaříme celou rybu, je lépe ji ovinout řidším plátýnkem, aby se nerozpadla. Ryby vařené v páře si uchovají více své chuti, protože maso není v přímém styku s tekutinou.